V Neratovicích se již řadu let o investicích města rozhoduje takto: na městském úřadě shromáždí návrhy občanů a zastupitelů; jednotliví zastupitelé pak rozdělí určitý počet bodů na jednotlivé investiční akce; a několik prvních investičních akcí, tak jak se vejdou do celkové sumy rozpočtu na investice, je pak realizováno.

Tento systém se nejednou stal terčem kritiky. Například Anna Spěváčková jej na webu neratky.cz kritizuje, že je tento systém náchylný k zákulisním dohodám mezi zastupiteli se stejnými soukromými zájmy a že se na některé potřebné akce končí opakovaně tzv. pod čarou.

Jako nápravu navrhuje rozdělit investiční akce na menší a větší. Před samotným rozhodováním by se pak podle paní Spěváčkové měly pořádat besedy s občany a hlasování samotné by mělo být veřejné.

Tato kritika může být oprávněná, nicméně opomíjí hlavní problém, který současný systém rozhodování o investicích představuje.

Současná metoda totiž v zásadě vychází z přístupu, že město má k dispozici určité množství peněz, které je pak třeba nějak utratit.

Bodování je pak v zásadě soutěž popularity jednotlivých investičních akcí mezi zastupiteli, kde pochopitelně zastupitelé podpoří takové akce, za které je jim nejméně líto utratit městské peníze.

Jelikož košile je bližší než kabát, je vedlejším efektem této metody přirozeně to, že zalidněnější centrální část Neratovic získává podstatně více investic než okrajové části města s menším počtem obyvatel.

Přitom i občané centrální části Neratovic využívají okrajových částí přinejmenším k procházkám, návštěvám různých společenských akcí, apod.

Bodovací metoda výběru investičních akcí nevede pouze k méně spravedlivému rozdělení investic do různých částí města, nýbrž téměř nezbytně také k tomu, že jednotlivé investice netvoří ucelenou koncepci rozvoje města a nejsou vzájemně provázány.

Teoreticky by pak mohlo docházet k zcela absurdním výsledkům takové bodovací soutěže.

Zvláště ve městě jako Neratovice, které trpí strukturální nezaměstnaností a jen díky nedaleké Praze není v situaci řady dříve průmyslových měst v Ústeckém či Severomoravském kraji, je takový systémový přístup důležitý.

Přednost by měly mít investice, které „zabíjejí více much jednou ranou“ – čili podporují ekonomický růst města a vedou k vytváření nových pracovních míst a zároveň dobře poslouží také významnému počtu místních občanů.

Například investice do turistického ruchu takový potenciál mají. Mnoho obyvatel zejména severní části Prahy by jistě do Neratovic přitáhla například cyklostezka podél Labe, utratili by něco ze svých peněz v místních osvěžovnách, které by mohly najmout další pracovní síly. Přitom občané Neratovic by stezku jistě také hojně využívali. Ale to je jen příklad.

Dalším důležitým kritériem, které bodovací systém není z principu schopen obsáhnout, je přínos jednotlivých investic pro navýšení rozpočtu na investice v dalších letech. I když jeden by očekával, že právě toto je význam samotného slova investice.

Má-li jít o rozhodování koncepční a systémové, musí proti sobě při hlasování v zastupitelstvu stát různé koncepce.

Koncepční přístup má také větší šanci brát v úvahu rozdělení investic do jednotlivých částí Neratovic.

Bodovací systém je vhodný řekněme do nějaké televizní talentové reality show, ale při rozhodování města o investicích prakticky vylučuje koncepční přístup.