„Narodíte se „Z“, a pak vás píší všude se „S“. A když se rozpadlo Československo, tak jsem opět Jozef,“ říká pan Jozef Hornák při našem setkání. Taky mě psali s háčky i bez háčku, docela jsem si užil se svým jménem. Bylo to ale v dobrém. Někdy jsem ale na ně křičel: „bez háčku a jméno se Z“. Problémy mi to mohlo způsobit u pojistek, smluv a dokumentů. Dcera mě vždy varovala, abych to měl v pořádku. Tak začalo mé povídání s několikanásobným členem zastupitelstva Neratovic za ČSSD panem Jozefem Hornákem.

Přišel jste do Neratovic ve svých patnácti letech z Příbrami. Byl to pro vás velký přelom?

To nebyl. Protože jsem nepřišel sám. Bylo nás z Příbrami více. Znali jsme se jako kluci ze škol i sportovních kroužků. Mimo to já sám pocházím z pěti dětí a jako nejstarší jsem měl v Příbrami úplně jiné starosti s péčí o své tři menší sestry a nejmladšího bratra. Ti zůstali s rodiči doma a já nastoupil do Spolany v učilišti obor provozní chemik.

Takže jste zůstal v Neratovicích pracovat po vyučení ve Spolaně?

Ano, a to do roku 1984 kdy jsem odešel do invalidního důchodu.

Co se vám tehdy stalo?

V roce 1981 po jedenácti letech práce ve Spolaně jsem se vlastně podruhé narodil. Při vykládce soli se zasekl šnekový dopravník a šroub, který byl na stěně vagónu schovaný pod solí, zasekl dopravník tak nešťastně, že jsem byl přitlačen ke stěně a zranil se těžce na hlavě.

Utrpěl jsem vnější i vnitřní krvácení se zdravotními následky. Po roce rehabilitací jsem se pokoušel znovu nastoupit do práce ve Spolaně, ale po dvou letech se můj stav nezlepšil a já z částečného invalidního důchodu přešel do plného, který pobírám dodnes.

Jaký je vlastně váš vztah ke Spolaně?

Můj vztah ke Spolaně zůstal kladný. V rámci možností mi tehdy Spolana pomáhala, jak jen to bylo možné. Pomáhali nejenom mně, ale v době po úraze celé mé rodině.

Hezky jste mluvil o lidech, co vám bezprostředně pomohli po vašem úrazu, i o primáři Balogovi z mělnické nemocnice.

Když mě přivezli do mělnické nemocnice, pamatuji si plno bílých plášťů kolem sebe a pana doktora (Baloga), který mi pořád říkal „Pepíku neusínej“. Pak, když jsem ztratil vědomí, lítal jsem v nějakém prostoru, kde byla tma a najednou jako by vás to vystřelilo úplně do nádherné krajiny.

Opravdu nefabuluji, slyšel jsem tehdy téci vodu, viděl jsem blankytně modrou oblohu a viděl jsem lítat motýly, slyšel jsem zpívat ptáky, prostě jako bych byl v ráji. A pak najednou propad a tma.

To bylo způsobeno nějakými anestetiky?

Ležel jsem tehdy na JIP napojen na přístroje a nebyl jsem pod žádnými tlumícími prášky. Naopak lékaři mě chtěli držet při vědomí.

Víte, že takový zážitek je popsán v mnoha vědeckých knihách a populárním bestseleru Život po životě?

Já sám jsem se setkal s několika lidmi, kteří prožili to, co já. Je fakt, že tento zážitek vám změní pohled na svět a na priority. Proto jsem se asi přesměroval někam, kam bych se jinak asi v životě nevydal.
V tom, abych se vůbec postavil na vlastní nohy, mi moc pomohla moje tehdejší žena a naše malé děti. Ony mě motivovaly k tomu, abych se porval se svým osudem.

Kam jste se tedy vydal?

Nevypadal jsem zrovna hezky a byl jsem i velice handicapován. Zato jsem poznal charaktery lidí, kdo je můj skutečný kamarád a kdo si na to jenom hrál. Sám jsem pocítil potřebu něco udělat se sebou, ale i něco udělat pro druhé. Protože jsem si sám prožil, jaké je to být na dně, rozhodl jsem se, že budu pomáhat potřebným. O to se snažím v různých dobrovolnických aktivitách.

A co vaše veřejná činnost?

V roce 1994 jsem dostal nabídku kandidovat do zastupitelstva. Byl jsem zvolen a začal se angažovat v různých aktivitách ohledně dobrovolnictví. V roce 1998 jsem vstoupil do ČSSD a byl jsem i předsedou místní organizace. Mohl jsem najednou jako zastupitel prosadit vítání občánků, ustanovení sociální a zdravotní komise. V této komisi jsem činný dodnes.

Věříte v boha?

Jsem sice pokřtěn, proti náboženství a bibli nic nemám, spíše naopak, ale musím se přiznat, že já sám věřící ve smyslu církve nejsem. Je pravda, že si často říkám: „proč mě ty Bože máš tak rád“? I když jsem nevěřící, tak věřím v nějaký osud.

Vraťme se k vašemu zážitku z hranice života a smrti? Není škoda, že lidé, kteří podobné zážitky studují a popisují, se o nich mohou dozvědět teprve, pokud si přečtou náš rozhovor?

Sdílel jsem svůj zážitek samozřejmě s doktory, se svou rodinou i s lidmi, kteří mě podobnou otázku již položili.

Mohu přeposlat tento článek někomu, kdo se tímto fenoménem skutečně zabývá?

Nemám nic proti tomu, znám dokonce jednu paní z náměstí, která to prožívala obdobně, přesně černý tunel a pak nádhernou krajinu. Ten přechod byl náhlý, jako by člověk vstoupil po chvílích úzkosti ve svém stavu do jiného světa. Vlastně se tak opravdu někde popisuje posmrtný život. Nevím, jestli jsem náhodou opravdu nebyl v tom nebi aspoň na chvíli. :)

Jozef Hornák – 5. místo na kandidátce ČSSD
62 let, invalidní důchodce
Je vyučen provozním chemikem. V Neratovicích bydlí od roku 1967.
V letech 1994-2002 a znovu od r. 2010 měatský zastupitel za ČSSD.
Od r. 1994 místopředseda Sociální a zdravotní komise, od r. 2010 její předseda. Člen Přestupkové komise.
Od roku 1994 dobrovolník města (vítání občánků, návštěvy jubilantů).
Je držitelem ocenění Středočeský dobrovolník za rok 2012.
Své zastupitelské náhrady věnuje na dobročinné účely.
Není členem žádné politické strany.