Tento text byl napsán původně pro web mojenera, který ho nezveřejnil, a proto jsme byli požádáni o zveřejnění. Jedná se o předvolební zamyšlení z pohledu jednoho občana Mlékojed nad problémy této části Neratovic.

Kdykoliv si čtu nějaké souhrnné, byť dílčí ohlédnutí města Neratovic, upoutá mě, jak se vedení hrdě hlásí ke svým více či méně detašovaným oblastem, a je jedno, zdali jsou to Lobkovice, Byškovice nebo Mlékojedy. Zlepšují jim statistiky, počty voličů, portfolio prospěšných prací a řadu dalších splněných kolonek.

Přitom to v praxi vypadá skoro opačně. Do Mlékojed se starostka jezdí dívat jen 2x ročně na zasedání s občany, kde velmi rafinovaně věší bulíky na nos. Pro pohotového rétora je to stejně snadné jako pro vás navěsit vánoční ozdoby. V momentě, kdy toto píšu, se republika zmítá v předvolebních nepokojích a všechny strany se předhání v odhazování a přehazování hnoje. Je tedy vcelku logické, že se budou propírat i pozitivní věci a vyzdvihovat relativně nepodstatné inovace, jako jsou kdejaké chodníky, zkrášlení náplavky apod. Přitom z hrubé mzdy se strhává cca 20 – 30 % na chod státu, tak bych proboha čekal, že to, že nebudu chodit kalužemi po chodníku plném děr, bude samozřejmostí. Jistá výrazná iniciativa ze strany města, která ponoukla krajský úřad ke stavbě cyklostezky z Kostelce do Tuhaně přes Mlékojedy, je přesně tímto případem pozitivní, byť nepřímé politické agitace. Jen je škoda, že se třeba mě osobně nikdo nezeptal na názor. Malebnou krajinu Labe, kam chodím se psem, mi přepaží asfaltem, kde se budou prohánět lidé v ideálním případě 15 km/h, a všichni víme, jak to je. Řidič v autě má pocit, že cyklista na silnici překáží, cyklista má pocit, že bruslař překáží na cyklostezce a bruslařům nezbývá tedy nic jiného, než nesnášet lidi se psem nebo turisty. Jo, bylo by lepší, kdyby se lidé z paneláků jezdili vybouřit někam jinam, než na mlékojedskou stranu, na kterou město celou dobu okázale kašlalo. Někam, kde nebude tolik opomíjených občanů nevrle snášet šťastné obyvatele druhé strany Labe. Zcela analogicky jsou na tom i Lobkovice, kde je pro změnu naplánována stavba pompézního přístaviště, které je pro tamní občany nepřínosné a nežádoucí, ovšem pro město nepochybně podstatné.

Mlékojedy jsou zahaleny v polopravdách podobně jako Labe v mlze při východu slunce. Kanalizace, obrovská investice, skvělý tahák do voleb, ale ejhle! Měla být hotova na konci prázdnin, ale stále se na cosi čeká, a kolaudace je v nedohlednu. Údajně kvůli neschopnosti lidí, kteří nezpřístupnili své pozemky a nepřipravili je. Přitom se proslýchá, že 40 jímkových skruží chybí.

Ulice Borová: zde jsou podivné otvory ve vozovce, které někdo udělal asi před čtvrt rokem a stále je nezapravil. Někdo! Nevím kdo?! V jednu dobu tu operovaly totiž dvě firmy – jedna, která hodlá vyřešit kanalizaci, druhá, která hodlá vyřešit nové osvětlení. A tato firma (jedna či druhá) zcela bez znalosti místní infrastruktury mnohdy odřízla celou „kolonku“ (ulice Okružní a další) od okolního světa na několik hodin, dokonce až na jeden den, proto jsme občas z práce jezdili přes pole. Bral jsem to, i když nemám bachraté SUV, jenomže bylo štěstí, že nemusela projíždět sanitka.

Osvětlovací firma Raisa s. r. o. je mimochodem firma „za všechny prachy“, ale věřím, že de facto za hubičku, protože jinak si neumím vysvětlit tu ukázkovou liknavost, s jakou pracují. To, že překopou půl obce a otevřené jámy nechají 14 dní být, bych bral (přestože jsem cestou z hospody do jedné spadl). Asi jim do toho přišlo něco lukrativnějšího. Jenomže pak to všechno zahrabali, druhý den vyhrabali, nechali rozhrabané, nakonec to předělali, ve výsledku cosi zapomněli, tak to dělali znovu a znovu a znovu… Nebudu to moc rozvádět, ale pokud si ke každému jednomu kroku přidáte fakt, že trval přibližně týden, protože pracovali jen o víkendech, tak si přijdete jako v blázinci.

Nebudu ani řešit, že projektant nezvedl zadek od stolu a lampy umístil v zásadě tak, aby se musely uřezat větve většiny okolních stromů (jedna lampa je natěsnaná dokonce mezi brankou a výjezdem z vrat), ani nebudu řešit skutečnost, že v ulici Úzká asi rok staré lampy budou i přes vcelku zánovní stav rovněž nahrazeny za super nové, na které mimochodem ještě nemají díly, takže ze země ční jen jakési stožáry. Je to docela hloupé, pokud si uděláte lampy a pak nemáte to světlo na vršek. No, když si to převedu do svého jazyka, je to jako kdybych tvrdil, že mikroskopuju a přitom bych na zvětšení neměl ani lupu. A tak toneme ve tmě. Na křižovatce ulic Borová a Okružní světla prostě nesvítí kvůli nedostatečnosti jakési fáze. Odpovědí na různé stížnosti žen, které jezdí ještě za tmy do práce na kole, byla neochota něco řešit, rada, ať si koupí čelovku, a v posledním případě snaha tvrdit, že nikdo nic nehlásil. Evidentně si na úřadě vzájemně nic nesdělují a myslí si, že ani my spolu v Mlékojedech nemluvíme a že nám mohou tvrdit podobné nesmysly. Nechceme nic nadstandardního, tady jde o primární bezpečnost při pohybu po městě.

A co ty volby teda? V Neratovicích se lidem zdá vše na druhé straně řeky v pořádku, protože se k nám málokdo přijede podívat. Nemáme totiž zatím tu cyklostezku, aby to sem neratovické lákalo. Navíc řada článků v Listech Neratovic pojednává o tom, jak se město pláclo přes kapsu kvůli Mlékojedům, z čehož jednoznačně plyne, kolik toho město dělá pro své občany. Přitom až na naléhání Mlékojeďáků bylo v rozhlase oznámeno, že volby se přesunou ze zbrojnice do mateřské školy. Nikdo se neobtěžoval to komukoliv (nám) říct. Prý je to naše chyba, že nečteme vývěsku. A kdo by ji četl, když je tam rozpis staveb, jejichž finalizace měla být už dva měsíce hotová? Ani snad nekomentuju odezvu ke stížnosti na popelnici ve strouze: „Nikdo z vás to nenahlásil!“ Takže co? To už se u nás ani nevyváží, nebo jsou popeláři líní zvednout telefon a říct, že se tříděný odpad válí pod vodou? S tím souvisí i totální ignorace proseb o častější úklidy ulic a přilehlé městské zeleně – občas si to uklízíme sami, opečeme si při tom buřty a potkáme se s těmi, které jsme delší dobu neviděli. Ale je tohle dobře řízené město? Neměl by spíše městský úřad dbát o pořádek ve svých ulicích a uklízet odpad i u nás, který je mimochodem v poslední době enormní díky (ne)pracujícím firmám?! Já mám pocit, že tohle přehlížení je prachsprostá vypočítavost – 500 lidí vás v křesle přeci neohrozí.

Je to tak strašně těžké chtít po někom, aby věci fungovaly, jak mají? Copak já můžu biologické vzorky nechat měsíc ležet na stole? Ani vy si maso nenecháte na sporáku týden. Pak si přečtu dopis paní Mrzílkové všem odvážným občanům, kde tvrdí, že vyřízení stavebního povolení trvá 247 dní, a tak pokulháváme i za Etiopií a Ghanou, a že to chce napravit. Jenže to je jen čirý populismus! Řadu lidí sice štve, že si nemůžou honem vystavět barák, na druhou stranu fakt, že ona dopustí, aby se samotné stavební práce táhly takovou dobu bez zjevného důvodu, je pro mě hodně silně pískající alarm, abych přesně věděl, co nechci. Mimoto vím, že odvaha je něco zcela jiného, než sedět v parlamentu a brát za to měsíčně tolik, co si nevydělá uklízečka za půl roku.

Ale abych nepsal jen jako ublížený občan z periferní provincie, vzpomeňme tedy na tolik chystaný a kontroverzní komplex obchodních domů v Neratovicích Na Výsluní a zamysleme se, co tedy vlastně je celá ta snaha politiků se zavděčit?

Takže možná je z určitého úhlu pohledu vlastně dobře, že si Mlékojed nikdo nevšímá, alespoň nikoho nenapadne přeměnit louky a lesy na stavební parcely. Je ale škoda, že si město svých okrajových částí cení jen tehdy, má-li s tím místem nějaký skrytý záměr.

Aleš Dvořák, Mlékojedy, 19. 10. 2017